Jak probíhá výroba plastových obalů a tašek?

Využívání igelitových tašek se v poslední době velmi omezilo. Obchody vám dávají tašky papírové, a pokud chcete igelitku, musíte si zaplatit. Ekologové do nás tlačí, že igelitky jsou špatné a škodí přírodě. Jenže nic není tak černé, jak se na první pohled zdá.

Igelitové tašky se rozkládají 25 let, což je dlouhá doba. Papírová taška se naproti tomu rozloží za několik dnů až týdnů. Při výrobě je však situace přesně opačná.

Plastové tašky se vyrábí z ropného odpadu

Papírové tašky se vyrábí z papíru, potřebujeme na ně stromy, a jak nejspíš víte, lesy po celé planetě postupně mizí. Sice jde o obnovitelný zdroj, ovšem plastové reklamní tašky mají z tohoto hlediska navrch. Vyrábí se z ropného odpadu.

Plastové tašky se vyrábí v několika variantách z různých materiálů. Jedním z těch nejčastějších je nízkohustotní polyethylen (zkratka LDPE, na obalech je značen číslem 4 v trojúhelníku). Druhým často používaným je vysokohustotní polyethylen (HDPE, na obalech číslo 2 v trojúhelníku) a třetím polypropylen (PP, na obalech číslo 5 v trojúhelníku).

Sáčky, tašky i pytle se sváří

Na začátku je 100% ropný derivát, z nějž se vytvoří granulát a z granulátu se později vyfukují hadice či polohadice. Někdy se místo vyfukování vytváří tažením. Z těchto hadic a polohadic jsou pak pytle, tašky či sáčky svářeny.

Často se pro výrobu igelitových tašek používají LDPE fólie s ionizační úpravou, protože na těch je trvanlivější potisk. Fólie s touto úpravou používá i firma Van Gillern, která vyrábí reklamní tašky, balicí fólie a další produkty. Pyšní se i tím, že vytváří také speciální řadu tašek z recyklovatelné fólie. Veškerý odpad vzniklý ve výrobě navíc dále zpracuje.

Na igelitové tašky bychom se tedy rozhodně neměli dívat skrz prsty. Kdybychom je dokázali recyklovat (tedy vyhazovali výhradně do žlutého kontejneru), mohli bychom je s radostí dál využívat. Zatímco papírová taška se protrhne při prvním těžším nákupu, igelitka něco vydrží.