Plátce DPH, neplátce DPH a identifikovaná osoba – co vše vás zajímá?
Když mluvíme o podnikání, je třeba jasně říci, že jsou otázky, které dnes trápí stále více začínajících podnikatelů. Jedna z těch častých se týká daně z přidané hodnoty, tedy DPH. Dnes mohou existovat hned tři situace, které se právě plátcovství dotýkají. Jaké to jsou? Jedná se o tyto:
- Neplátce DPH
- Identifikovaná osoba
- Plátce DPH
Pokud nemáte jasno v tom, jak se dané možnosti liší, podívejte se společně s námi na základní fakta, ale i rozdíly. Pomohou vám jasně určit to, co pro vás může být nejenom na startu podnikání lepší volbou.
Neplátce DPH
Tím je dnes každý podnikatel, který si založí živnostenské oprávnění, nebo si třeba založí novou firmu. Jasnou charakteristikou této varianty je rozhodně to, že neplátce DPH daň z přidané hodnoty nijak neřeší. Zkrátka a jednoduše si ji nemůže nijak odečítat na vstupu, což se ale promítá i na tom, že ji nemusí připočítávat na výstupu. Pokud podniká v oblasti nákupu a prodeje, tak platí, že jeho tržba je rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou. Dále je třeba připomenout, že DPH na výstupu jednom že nevyčísluji, ale měl by na svých fakturách uvádět i to, že je neplátcem.
Výhody jsou spojené i s tím, že je pro něho vše jednoduší, jelikož se vyhne například povinnosti vyplňovat přiznání k DPH, stejně jako se vyhne třeba i povinnosti, které plyne z kontrolního hlášení. Nevýhodou však je onen fakt, že si nemůže odečíst DPH při vstupu. Pokud jde o klasický nákup zboží, nemusí to být zase až takový problém. Pokud jde ale například o vůz, kupovaný od plátce DPH, který stojí včetně této daně 242 000 Kč, nevrátí mu stát ani korunu. Plátce si však může požádat o vrácení daně, a to částky 42 000 KČ. Vůz by tedy stál jenom 200 000 Kč.
Identifikovaná osoba
Jedná se v podstatě o mezičlánek mezi neplátcem a plátcem DPH. Konkrétně vznikla identifikovaná osoba z toho důvodu, aby podnikatelé mohli bez problémů poskytovat své služby do jiných členských států jiným podnikatelům, nebo od nich mohli jejich služby také přijímat. V praxi to tedy znamená, že identifikovaná osoba je v podstatě jenom polovičním plátcem DPH. Pokud jde o spolupráci se zahraničními subjekty v rámci EU, tak zde vystupuje jako plátce. Pokud se ale jedná o tuzemské podnikání, zde je stále neplátcem a platí pro něho vše, co bylo uvedeno výše. V praxi je tento stav celkem výhodný. A to z toho důvodu, že podnikatel a jeho činnost je stále spojena s celkem jednoduchou agendou. Zároveň ale není nijak omezován v tom, od koho může přijímat služby, nebo je může poskytovat. Aby bylo vše ze zákona správně, je ustanoveno i to, že prvním využitím nebo poskytnutím dané služby se podnikatel identifikovanou osobou stává automaticky.
Plátce DPH
Poslední variantou je plnohodnotný plátce DPH. Nutno říci, že stát se jím dnes není zase až tak jednoduché. Je to dáno tím, že finanční úřady už celkem neradi registrují k plátcovství dobrovolně. Je proto třeba docílit například i toho, že podnikatel přesáhne svým obratem milion korun českých, kdy mu přirozeně vzniká povinnost k této dani. Samozřejmě mnoho podnikatelů se plátcovství DPH obává. Jde hlavně o ty, kteří nabízejí své služby. Zatímco do té doby byla jejich cena konečná, nyní je nutné k ní přidávat DPH, která je v klasických výších na hodnotě 21 procent. Důležité je však říci, že zdražení nemusí nutně proběhnout o tolik procent. Plátce DPH, pokud nakoupí také od plátců, si může tuto zaplacenou daň nárokovat zpět. A to z čehokoliv, co platí v rámci firmy. Může jí třeba o:
- Pronájem a vše s ním související
- Výpočetní techniku, mobily i další vybavení kanceláře
- Služby a další věci, související s podnikáním
V praxi to tedy znamená, že i když na samotném konci podnikatel zdražuje, na samotném začátku, tedy vstupu, zase nakupuje podstatně levněji. Připomeňme i fakt, že pokud jako neplátce prodával nebo nabízel služby plátcům, tak jich se daná zdražení o 21 procent nijak nedotkne. Oni si tuto daň následně vyžádají zpět, jelikož pro ně je to vstup. Proto plátcovství DPH nemusí být nutně jenom nevýhodné. Co ale musíme říci, to je nutnost vyšší administrativy, spojená jak s klasickým přiznáním, tak třeba i s povinností podávat kontrolní hlášení.